O psech a psí povaze
Nakonec to jakýmsi celkem přirozeným vývojem zůstalo na mě. Pejsek byl vyhublý, ale jinak vypadal zdravě, byl mimořádně přítulný a poslušný. Během prvních tří měsíců ale došlo k obratu a pes postupně pohryzal skoro všechny, kdo o něj projevili nějaký zájem. Se psy jsem předtím neměl žádné zkušenosti a dostávalo se mi nejrůznějšího příkoří ze strany těch, kteří byli psem atakováni, a kteří zpravidla po vykonání exekuce prchali vykřikujíce: „Bože, zač mě trestáš.“
Byla to až na detaily pořád ta samá scénka. Pes leží na zemi má otevřené oči a sleduje dění kolem (ve skutečnosti spí). „Jé to je hezkej a hodnej pejsek.“ „Nehlaď toho psa, pokouše tě.“ „Já mám pesjky rád, ještě žádnej mě nepokousal. No vidíš, že se nechá hladit a jak se mu to líbí. Tak pejsku, měj se hezky, pá, pá.“ Následoval takový zvláštní tlumený štěkot provázený kousáním, nejčastěji do ruky. Říká se, že pes který štěká, nekouše. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsou psi, kteří zvládají obé v jednom zátahu. Vůbec jsem to nemusel vidět, abych věděl, že pes se zase do někoho zakousl, ten zvuk jsem dobře znal. Tedy sérii zvuků pocházejících od psa. Zvuky od zakousnutých se samozřejmě lišily. Někdy ani žádné nebyly.
I jeli jsme za psychologem. Nebudu jmenovat, ale je to dost profláknuté jméno. Odjížděli jsme s tím, že pes je strítvorkr a zákeřnej puberťák potřebující pevnou ruku a drezůru, a ať si přečtu knihu, ale že mi moc šancí při mojí povaze nedává. A že prý nemám tu správnou psí povahu, abych ho dokázal vésti. Co se týče velení, tak to jsem pochopil už na vojenské přípravce, že tato oblast lidské činnosti se mi obloukem vyhnula, zřejmě už když mi sudičky stály u kolébky. Pokud se týče toho strítvorkra, tak to mi moc nesedlo, protože jsme bydleli na vesnici, pes byl furt v lese a ohledně zákeřnýho puberťáka, tak nevím, ale zákeřní bývají spíše lidé, ne? Vzhledem k tomu, že kapacita si trochu nervózně připalovala jednu cigaretu od druhé a v kleci se jí tam procházelo jedno náramně sebevědomé zvíře, tak se spíše domnívám, že byl myšlenkami trochu někde jinde, ergo jsme trochu obtěžovali, ergo byl se svým posudkem rychle hotov. Musím podotknout, že jeho ale pes poslouchal a ani k žádnému náznaku agresivity nedošlo.
Se psem jsme dle návodu kapacity flákli do zavazdlov0ho prostoru za což se mi po asi deseti minutách jízdy odměnil pokousáním. Po dalších čtrnácti dnech drezůry přišel další záchvat. Začínal jsem tušit, že bych měl všechny rady hodit za hlavu, protože mě jenom matou a začít se řídit intuicí, která mi říkala, že pes byl předtím týraný a že se jedná o reakci z panického strachu. To, že byl týraný, bylo sice jasné už od počátku, ale co s tím, že.
I jeli jsme za jiným psychologem. Ten mi potvrdil, že byl týraný, opět mi vynadal, že nemám psí povahu, a že se na to nehodím a prý ať okamžitě přestanu s těmi praktikami, které nám poradil předchozí psycholog. Dostal jsem opět další dávku nedůvěry v moje schopnosti psa převychovat, ale na druhé straně se mi dostalo podpory v tom, smyslu, že drsné výchovné metody jsou pro tohoto konkrétního tvora nevhodné, což jsem tušil, ale neměl jsem potřebnou jistotu založenou na zkušenostech. Tak za prvé, psa nikdy nemlátit (psa jsem ovšem nebil ani předtím), jinak ztratí tu špetku důvěry, která v něm ještě zůstala, za druhé, za každou drobnost, kterou udělá dobře, okamžitě chválit, a za třetí vyžadovat, ale nevynucovat. Za čtvrté, pokud dostane opět onen záchvat, snažit se ho zklidnit. Nevěděl jsem sice jak, ale aspoň byl dán nějaký směr, kterým se dalo jít. Později jsem přišel na to, že stačí jenom začít včas velet. Stačí jeden povel (třeba sedni!), aby ona reflexní reakce nenastala. Většinou reaguje na povel okamžitě. Když ne, tak mám holt smůlu.
Postupně jsem zjišťoval, že pes má strach nejen z rukou, ale i nohou, bot, automobilů, střelby, jízdních kol a zvláštní nesympatie chová k dětem, myslivcům a mladším ambiciózním mužům a ženám. Podobně také takový zvláštní, ambivalentní, vztah měl k hračkám. Buď si hračky vůbec nevšímal, nebo jí zuřivě bránil a skončilo to dalším pokousáním. Časem jsem přišel na to, že jsou i určité situace, kdy dochází ke spuštění oné reakce, a že musím velmi pečlivě rozlišovat, kdy jde o jakousi demonstraci síly nebo určitý druh vytahování, anebo o projev strachu a nedůvěry. Ten pes mi prostě postupně během několika let beze slov velmi přesně sdělil, za jakých všech situací byl týraný. Stačilo jenom onu situaci navodit.
První dva roky nebyly jednoduché, ale pes se postupně zlepšoval a po čtyřech letech bych řekl, že je z něj skvělý normální pes, který je jenom trochu chabrus na nervy. Chtělo to vytrvat a neustále ho přesvědčovat, že mu žádný výprask odnikud nehrozí.
Pokud byste si chtěli někdy opatřit psa, tak prosím uvažte, že pes je živý tvor, že to není věc, kterou můžete někam odložit, že má určité nároky, které je potřeba respektovat. Každý pes je jiný a co je pro jednoho zábava, je pro jiného nepříjemná povinnost. Není dobré mít přehnané nároky ani na vlastní děti ani na zvířata, každý z nás má svoje limity a při výchově je potřeba takové věci zohlednit. Pes má inteligenci 3-6ti letého dítěte. Dál to nepůjde a budete se muset o takové dítě starat po celý jeho život. Na druhou stranu, má určité schopnosti, které my nemáme. Například bych řekl, že má asi tak desetkrát lepší postřeh než já. Za psa neseme všichni, kteří ho máme, odpovědnost. Pokud něco provede, jde to za námi. Pokud pes není spolehlivý, voďte ho na vodítku, nebo mu dejte náhubek. Velitelem smečky jste vy, z toho se nevykroutíte a vůdce musí být aspoň někdy rázný ale také spravedlivý a velkorysý. Pokud vašeho psa napadne cizí pes, který je větší a silnější je vaší povinností vašeho psa ochránit. Stejně tak je povinností každého majitele ochránit cizího psa před vlastním. A ještě něco. Pes patří do smečky. Pokud mu lidská společnost nahrazuje jeho přirozenou smečku, pak musí obývat stejný životní prostor jako vy. Můžete ho vyhodit z vlastní postele, když ho tam zrovna nechcete. Ale nemůžete ho trvale vyhodit z pokoje, nebo bytu. Dá se to použít jenom jako krátkodobý trest. Pes u boudy je týrání, stejně tak jako je týrání, když má psa někdo permanentně na dvorku.
Pes prostě není plyšová hračka a kdo si ho pořizuje, by se měl zamyslet, jestli má tu správnou psí povahu. Na druhou stranu, i když jí nemáte, možná dokážete převychovat i zkaženého psa. Všechno je to o důvěře a lásce. Tak šťastné a veselé a nedávejte dětem pod stromeček roztomilé štěňátko, které pak po několika měsících nebudete zvládat. Pes je šelma psovitá. Děti by si neměly hrát se zbraněmi, a neměly by nevědomě nebo i vědomě týrat malá roztomilá štěňátka, ze kterých pak může vyrůst zlý pes.
Petr Hariprasad Hajič
Největší fujtajbl špindíry jsou Číňani a Američani...
Ne, nebude řeč o kulturních návycích těchto tak rozdílných národů a ani o hygieně. Bude to o tom, kdo víc čmoudí, co čmoudí a hlavně, jak dlouho ještě čmoudít hodlá. Pojďme se podívat, kde jsme, co nás čeká a nejspíš nemine.
Petr Hariprasad Hajič
Největší fujtajbl špindíry jsou Číňani a Američani
Ne, nebude řeč o kulturních návycích těchto tak rozdílných národů a ani o hygieně. Bude to o tom, kdo víc čmoudí, co čmoudí a hlavně, jak dlouho ještě čmoudít hodlá. Pojďme se podívat, kde jsme, co nás čeká a nejspíš nemine.
Petr Hariprasad Hajič
Baterky, kam se podíváš
Poslední dekáda byla ve znamení obrovského nárůstu výroby baterií, tedy lépe řečeno, akumulátorů. Připadá mi to jako druhá elektrifikace. Na baterie bude po čase zřejmě všechno.
Petr Hariprasad Hajič
Tak co hoši a holkiíí, jakxte na tom s tem vodíkem?
Zelená vodíková produkce je další dílek do dekarbonizační skládačky udržitelného rozvoje. Byla jen otázka času, kdy na vodík dojde v praxi a loni nastala úplná exploze publicity. Toto třaskavé téma stojí za pozornost.
Petr Hariprasad Hajič
Strašák dekarbonizace a úplně zbytečná Pařížská dohoda
Nacházime se v procesu transformace energií. Týká se to všech odvětví - výroby elektřiny, průmyslu, dopravy. Změny podstatně ovlivňují ekonomiku všech zemí, přináší s sebou nutnost rozsáhlých investicí a nám utíká čas.
Petr Hariprasad Hajič
Povídání o kohoutkovi a slepičce aneb český buran v Indii
Chcete poznat byrokratické záludnosti svojí či některé cizí země? Zkuste si online změnit některé údaje v bance nebo na úřadě. Máte o zábavu postaráno na několik měsíců. Je to fakt hustý, jak pravila ona pubertální slečna.
Petr Hariprasad Hajič
Kultura Indie aneb jak (ne)dostat kulturní šok
Jestli si myslíte, že kultura je chození do kina, divadla a tanec folkrórních souborů, tak daleko důležitější jsou kulturní návyky a zvyky, které jsme se naučili už od maminky jako batolata. Kultura je i to, jak si utíráme zadek.
Petr Hariprasad Hajič
Počasí, krajina a vesnice indického Rádžasthánu očima vyoraného Evropana
Když přijedete do Indie a ptáte se, jaké je tu počasí, tak lakonicky vám sdělí, že jsou jen dvě období. Období sucha a období děšťů. Skutečnost je trochu jiná. Podobně je to s krajinou a sídly. Je to stejné a jiné zároveň.
Petr Hariprasad Hajič
Bezpečnost práce v Indii? Co to je?
Delší čas jsem pobýval v Indii. Indové jsou lidi jako my, výrazné rozdíly v mentalitě nevidím. Kulturní rozdíly jsou ale dost velké.
Petr Hariprasad Hajič
Na co jsou předpisy a pravidla na silnicích a proč nebýt permanetně naprdnutý
Delší čas jsem pobýval v Indii. Indové jsou lidi jako my, výrazné rozdíly v mentalitě nevidím. Kulturní rozdíly jsou ale dost velké.
Petr Hariprasad Hajič
Zase to globální oteplování
Planeta se otepluje. Bohužel, to je jasně měřitelný a pozorovaný jev. O čem se diskutuje je to, kdo nebo co za to může. Některé teorie, jakkoli se halí do vědeckého hávu a odvolávají se na mnohé jiné práce, jsou dost nedomyšlené.
Petr Hariprasad Hajič
Kde je pramen Říčanského potoka?
Česká krajina je krajinou kulturní, Přílišná snaha o její proměnu proměňuje krajinu kulturní v krajinu nekulturní. Aneb jak v Tehově udělali z potoka silnici.
Petr Hariprasad Hajič
Víme, co jíme?
When the Last Tree Is Cut Down, the Last Fish Eaten, and the Last Stream Poisoned, You Will Realize That You Cannot Eat Money. Indiánský náčelník Seattle (projev k prezitentu Spojených států amerických v roce 1855)
Petr Hariprasad Hajič
Vodní toky jsou žíly země
Řeky, potoky, jezera, rybníky jsou významným krajinotvorným prvkem a jejich statut je dán zákonem. Situace je ale často jiná, a někdy to kupodivu i docela ujde.
Petr Hariprasad Hajič
Proč kalino v struze stojíš
Botič a Rokytka. Kdo by z Pražáků neznal dva největší přítoky Vltavy na území Prahy. Ale byli jste někdy podívat, jak to vypadá u pramene? My jsme si se psem minulý víkend udělali výlet k prameni Rokytky.
Petr Hariprasad Hajič
Psem vrtěti aneb pavlovovské reflexy psovoda
Posledního slova nadporučík Lukáš nezaslechl, a bylo přece tak důležité. "Kousala ta potvora o všechno pryč,"... Níže uvedené pojednání se vztahuje na samce. Obojího druhu. Samice snad ani tak pitomé nejsou. Obojího druhu.
Petr Hariprasad Hajič
Pes tříkrálový aneb instantní štěně
Indové říkají: "Jak velcí, tak malí.", nebo taky: "Kolik třešní, tolik višní.", nebo to se říká spíš u nás?
Petr Hariprasad Hajič
Co si malý bílý Vilík myslí o imigrantech z Blízkého východu
Nevyděsila mě ani tak imigrační vlna, jako spíše reakce na ní. Jsme opravdu tak úzkoprsí a xenofobní?
Petr Hariprasad Hajič
Hornické ego
When the last tree has been cut down, the last fish caught, the last river poisoned, only then will we realize that one cannot eat money. (Indiánské přísloví) Říká se cui bono. Komu ku prospěchu. Nevím, jestli si to těch údajných 700 horníků myslelo jako vlastní aktivitu, či za tím stojí těžební lobby. V každém případě horničtí pohůnci MUS, nemůžete sobecky myslet jenom sami na sebe a zastírat to nějakými údajnými veřejnými zájmy.
Petr Hariprasad Hajič
Prasárny z Lán
Nechal jsem v sobě trochu vyprchat páně Zemanovu produkci, jestli se mi to nerozleží nebo nerozloží. Nerozeželo. Ani to druhé. Ani po přečtění několika blogů, článků a komentářů.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 29
- Celková karma 7,76
- Průměrná čtenost 484x