Pes tříkrálový aneb instantní štěně

Indové říkají: "Jak velcí, tak malí.", nebo taky: "Kolik třešní, tolik višní.", nebo to se říká spíš u nás?

Jda ráno venčit psa raduji se, že máme silvestrovské běsnění za sebou a že už je klid. Není to nic zas až tak mimořádného, chodí jich ráno spousta se psy. My ovšem chodíme kolem školky, opět nic zvláštního, a ani po Třech králích to nevypadá na nějaký hluboký zážitek ze zážitkové agentury. Potkáme tatínka s holčičkou: “Ale ten pán má taky pejska.”... “Tak jak jsme se toho pejska včera zbavili, tak on si ho zase někdo vezme.”, prohlašuje tatínek spokojeným konverzačním tónem, jistý si svou věcí.

Co by člověk neudělal pro ty krásné rozzářené dětské oči u vánočního stromečku. I pro štěňátko se pod ním najde místo. Co na tom, že se toho za čtrnáct dní zbavíme, hlavně, že má dítě zážitek a poučení a trauma na celý život.

Není potřeba se hádat, křičet a zvyšovat hlas nebo to nějak negativně prožívat. Jednoho dne se zbavíme svých dětí (můžeme začít hned), manželek, kamarádů a milenek. Jednoho dne se stejně tak oni zbaví nás a nakonec se nás zbaví i sám život. A všechno to proběhne příjemným a uvolněným konverzačním tónem. Jako v zážitkové agentuře. Jo, ještě je potřeba někdy utišit svědomí. Stačí, když hodíme dvacetikorunu Třem králům do kasičky. Co na tom, že že takový instantní život nedává žádný smysl.